Džob
Ještě než jsem opustil Českou Republiku jsem is umínil, že si tu najdu práci, jednak proto, že peníze vždy přijdou vhod a druhak protože jak se má člověk cítit dospěle a samostatně, když musí každou chvíli za rodiči a prosit o peníze?
Moje vysněná práce byla buďto kvalifikovaná a dobře placená, anebo nenáročná. Sám jsem se raději klonil k první variantě. Našel jsem pár příležitostí tvorby webových stránek, ale nesetkal jsem se s odezvou. Šel jsem na to tedy jinak. Jelikož mám kvalifikaci na plavčíka, chtěl jsem sehnat práci na bazéně. Narazil jsem ovšem na džob, o kterém se mi ani nesnilo - učit děcka plavat a brát 20 dolarů na hodinu. Hned jsem příležitost chňapl za pačesy.
Nejprve to vypadalo, že budu jenom náhradník za instruktory co nebudou mít čas, ale nakonec se ukázalo, že se stanu plnohodnotným pracovníkem. Výsledek? Každou sobotu od půl jedenácté do dvou strávím ve vodě s dětmi různých věků a plaveckých dovedností. Sám se tím učím, jaká cvičení jsou efektivnější než jiná a vydělám si 70 dolarů týdně. To je více než jsem kdy doufal, a bohatě to pokryje moje osobní náklady a telefonní paušál. Navíc jsem si vydělal dost peněz, abych si koupil ojeté kolo a nemusel všude chodit pěšky. Ale o tom zas jindy.