Šel Honza do světa

Čím větší výběr, tím větší rozhodování. Zvlášť, když vám nikdo neřekne, jak to vlastně celé funguje. Každý na to musí přijít sám, tím spíš že každého zajímá něco jiného. Jak jsem na to tedy šel? Bude těžké vtěsnat vše, co jsem se dozvěděl do jednoho článku.

Základní terminologie a pravidla

Americké univerzity dělí svůj program na undergraduate a graduate. Undergraduate odpovídá bakalářskému studiu a graduate magisterskému. Já jsem tedy undergraduate. Před sebou mám čtyři roky studia. Studenti v odpovídajících ročnících jsou nazýváni: freshman, sophomore, junior, senior. Jak vám asi došlo, jsem freshman. K dokončení studia potřebujete 36 kreditů. Většina předmětů je za jeden kredit, některé jsou za půl či jeden a půl, výjimečně za dva. Není doporučeno, aby si student zapsal více než 5,5 či méně než 3,5 kreditu. Dále, studenti musí nahlásit svůj obor - major kolem poloviny druhého roku. I tak ale studenti zaměřují svůj výběr předmětů nějakým směrem.

Podle čeho si vybíráme?

Já zatím plánuji, že si vyberu Mechanical Engineering. Proto jsem zaměřil výběr předmětů tímto směrem. Dále tu existují takzvané distributional requirements, které zaručují, že budeme vzdělaní ve všech možných disciplínách. Američané tomu říkají Liberal arts education - studujete například chemii a mezitím chodíte na přednášky z historie umění. Cílem je, abychom nebyli tak omezení a byli schopni diskutovat s ostatními. Navíc musí každý splnit language requirement - pro zahraniční studenty alespoň jeden semestr cizího jazyka.

Shopping period

Že si nejste jisti co za předměty chcete, zvlášť když nevíte, kdo to učí a o čem to je? Od toho je shopping period. Zkrátka a dobře, během prvních čtrnácti dní si můžete zapsat cokoliv a chodit na jakékoliv přednášky chcete a postupně škrtat, ale nakonec musíte skončit na čtyřech, pěti předmětech. Můžu vám říct, že je to peklo, snažíte se být na třech přednáškách zároveň a nejenže nevíte, jestli si ten či onen předmět zapíšete, ale musí vám to také zapadat do rozvrhu. Navíc od každého předmětu máte různé úrovně složitosti a dokonce v rámci jednoho stupně máte různé sections, tzn. stejná látka, různý profesor.

S čím jsem nakonec skončil a proč?

Matematika: Integrální a diferenciální počet o více proměnných, Úvod do fyziky (úroveň 3 ze 4), Španělština pro začátečníky, Seminář o psaní a Prespectives on Science and Engineering (PSE - Vyhlídky na vědu a techniku?) Proč matika a fyzika? Protože jsou předpokladem k zapsání pokročilejších inženýrských předmětů. Proč psaní? bylo doporučeno všem mezinárodním studentům, aby se naučili, jak se v americe píší eseje. Proč španělština? A proč ne? S fyzikou jsem měl menší pozíž, protože jsme nevěděl, jestli si zapsat tu nejtěžší nebo tu druhou nejtěžší, po zadání prvního domácího úkolu jsem měl jasno. Co se týče PSE, osvědčil se přístup "buď neodbytný - be persistent". Nejenže mě do toho předmětu nepustili už v červnu, ale ani emailem se nedali zviklat a osobně mě také odmítli. Nakonec jsem ale byl přijat, tak vám můžu říct, o co jde: Každý první týden máme přednášku na různé téma z vědy a techniky a každý druhý máme diskuzi ohledně předchozí přednášky.

Závěrem

Uf, to je asi nejdelší článek, co jsem kdy napsal. Ještě kdyby se někdo ptal, co je můj nejoblíbenější a nejhorší předmět, tak nejzábavnější je španělština a nejvíc práce máme ze psaní.